Chtěla jsem na můj blog přinést takovou malou novinku. Tou novinkou jsou rozhovory, které budu dělat s lidmi, kteří mě zaujali, motivují mě a dle mého názoru si zaslouží větší pozornost. Ráda bych vám tyto osoby představila blíže, proto mám připraveno vždy několik otázek, kde se o nich dozvíme více.
Jako první osobu pro rozhovor jsem si vybrala mou kamarádku, která se začala věnovat handpoke tetování. Její tvorba se mi moc líbí, proto jsem si ji vybrala pro můj první rozhovor.
Doufám, že se vám takový typ článku bude líbit. Rozhodně mi zanechte váš názor v komentářích. Teď už se ale pojďme podívat na všechny ty otázky.
Míšo, my jsme se spolu několik let neviděli, a tak mě nejvíce zajímá, jak jsi se vlastně dostala k tetování a proč jsi začala tetovat?
V první řadě bych ráda poděkovala za možnost udělat s tebou tento rozhovor.
Cest vedoucích k tetování bylo mnoho, od dětství jsem pořád po sobě, po někom nebo někde čmárala a na střední jsem maturovala z výtvarky, takže jsem se pořád motala kolem umění. Teď ale na vysoké škole studuji dějiny a začala jsem pociťovat, že mi něco chybí. A protože sama pár tetování mám, napadlo mě, že to vůbec není špatný nápad se do toho pustit. Vybrala jsem si handpoke, tedy ruční techniku, kdy moje ruka ovládá tetovací jehlu, bez tetovacího strojku. Mám tak možnost se výtvarně „vyřádit“ na návrhu a následně i na něčí kůži. Je pro mě čest, když si člověk vybere můj návrh a ještě si ho ode mě nechá zvěčnit na celý život. Je to krásná práce a jsem ráda, že jsem toto rozhodnutí udělala.
Cest vedoucích k tetování bylo mnoho, od dětství jsem pořád po sobě, po někom nebo někde čmárala a na střední jsem maturovala z výtvarky, takže jsem se pořád motala kolem umění. Teď ale na vysoké škole studuji dějiny a začala jsem pociťovat, že mi něco chybí. A protože sama pár tetování mám, napadlo mě, že to vůbec není špatný nápad se do toho pustit. Vybrala jsem si handpoke, tedy ruční techniku, kdy moje ruka ovládá tetovací jehlu, bez tetovacího strojku. Mám tak možnost se výtvarně „vyřádit“ na návrhu a následně i na něčí kůži. Je pro mě čest, když si člověk vybere můj návrh a ještě si ho ode mě nechá zvěčnit na celý život. Je to krásná práce a jsem ráda, že jsem toto rozhodnutí udělala.
Kdo byla taková první „oběť“ – jestli to tak mohu nazvat – pro tvé první tetování?
Možná to pro někoho bude překvapivé, pro někoho ne, ale byl to pomeranč. Jenže po dvou počmáraných pomerančích jsem věděla, že chci víc, takže trefnější by bylo napsat, že mou první obětí byl můj přítel. Byl to dost velký motiv a trefili jsme se s umístěním na jeho citlivější místo, takže to trvalo tenkrát několik hodin a asi pro nás oba to byl boj. Ale úspěšně jsme došli do cíle. Vážím si toho, že mi dal možnost se realizovat, že při mně stojí a podporuje mě v tom, co dělám, jinak bych to konečné rozhodnutí o tom, jestli budu tetovat nebo ne, asi nedotáhla do konce.
Dle fotek na instagramu jsem si všimla, že máš za sebou už spoustu tetování. Jaké motivy tetuješ nejraději a jaké nejzvláštnější tetování jsi kdy udělala?
Nejraději mám přírodní motivy kombinované s tečkami rozmístěnými okolo či uvnitř obrazu nebo obrazy složené jen z teček (dotwork). Abych byla přesnější ohledně přírodních motivů, ráda dělám květiny, o kterých se snažím zjistit co nejvíce, abych lidem mohla říct, co květina značí, co by mohla člověku do života přinést apod. Ale zabývám se i např. tématikou hor. A něco, co je z úplně jiného soudku, nevadí mi ani linework portréty nebo reprodukce uměleckých děl, přičemž nejoblíbenější umělec je pro mě určitě Vincent van Gogh. Za nejzvláštnější tetování považuji to, které mě teprve čeká. Zvláštní není tématem, ale spíše svou podstatou. Moje dvaasedmdesátiletá babička se ke mně chystá na své první tetování (na zápěstí bude krásná slunečnice). Takže tahle situace je pro mě velmi zvláštní, neboť se jí nikdy tetování nelíbilo, a už vůbec se jí nelíbilo, že bych něco takového měla dělat já. Ale z lásky člověk dělá různý věci ne?
Nejraději mám přírodní motivy kombinované s tečkami rozmístěnými okolo či uvnitř obrazu nebo obrazy složené jen z teček (dotwork). Abych byla přesnější ohledně přírodních motivů, ráda dělám květiny, o kterých se snažím zjistit co nejvíce, abych lidem mohla říct, co květina značí, co by mohla člověku do života přinést apod. Ale zabývám se i např. tématikou hor. A něco, co je z úplně jiného soudku, nevadí mi ani linework portréty nebo reprodukce uměleckých děl, přičemž nejoblíbenější umělec je pro mě určitě Vincent van Gogh. Za nejzvláštnější tetování považuji to, které mě teprve čeká. Zvláštní není tématem, ale spíše svou podstatou. Moje dvaasedmdesátiletá babička se ke mně chystá na své první tetování (na zápěstí bude krásná slunečnice). Takže tahle situace je pro mě velmi zvláštní, neboť se jí nikdy tetování nelíbilo, a už vůbec se jí nelíbilo, že bych něco takového měla dělat já. Ale z lásky člověk dělá různý věci ne?
Je mi jasné, že na tvém těle nějaké tetování určitě také najdeme. Kolik jich máš a jaký mají pro tebe význam? Tetovala ses sama?
Tetování mám zatím tři. Všechny pro mě mají velmi osobní význam, ale přeci jen můžu pár obecnějších věcí prozradit. Moje první tetování je pro mě připomínka mé duševní síly. Vždy, když mám pocit, že něco nezvládnu, tak se na to podívám a vím, že všechno překonám a zvládnu. Další důvod, proč toto tetování mám je možná trochu zvláštní. Neměla jsem nikdy ráda svoje lýtka, a tím, že je mám potetované, jsem našla lásku i sama k sobě. Další dvě tetování poukazují na určité části mého života, se vším, co ta doba znamenala. Je to pro mě vyrovnání se sama se sebou a s rozhodnutími, které jsem kdy udělala.
Tetování mám zatím tři. Všechny pro mě mají velmi osobní význam, ale přeci jen můžu pár obecnějších věcí prozradit. Moje první tetování je pro mě připomínka mé duševní síly. Vždy, když mám pocit, že něco nezvládnu, tak se na to podívám a vím, že všechno překonám a zvládnu. Další důvod, proč toto tetování mám je možná trochu zvláštní. Neměla jsem nikdy ráda svoje lýtka, a tím, že je mám potetované, jsem našla lásku i sama k sobě. Další dvě tetování poukazují na určité části mého života, se vším, co ta doba znamenala. Je to pro mě vyrovnání se sama se sebou a s rozhodnutími, které jsem kdy udělala.
Kde tě zájemci o tetování můžou najít?
Tetuji v krásném západočeském městě Plzeň, přičemž nejlepší domluva je přes email (holkastkanickou@gmail.com) nebo instagram (holka_s_tkanickou).
Jak reaguješ na to, když někdo přijde s návrhem, který už někdo má? Vím, že většina tatérů taková tetování odmítají udělat, protože raději dělají originální návrhy. Jak to máš ty?
Zpočátku jsem kývla na znak nekonečna, i když jsem se zařekla, že přesně touto cestou jít nechci. Ale brala jsem to jako sbírání zkušeností, a tak jsem do toho šla. I teď občas udělám motiv, který mi úplně třeba tématikou nesedne, ale ohrazuji se proti kopírování něčí práce. Nevadí mi, když mi klienti pošlou obrázek jejich představy, ale vždycky budu dělat práci, která bude moje a bude odpovídat tomu, kam chci směřovat. V podstatě komunikace probíhá tak, že si s klientem promluvím o jeho představách a ty následně vypracuji ve stylu, který dělám. Následně pak řešíme a dolazujeme detaily.
Myslíš si, že je v dnešní době těžké zaujmout jako tatér? Mně osobně přijde, že tatéru je v poslední době opravdu spousty.
Je to pravda, tatérů je dost, ale nemyslím, že je to špatně. Někdy mě spíš mrzí, když tatéři nestojí při sobě, ale jdou proti sobě. To je velká škoda. Jak zaujmout? Páni, to mě trochu zaskočilo. Já to vlastně nevím. Jsem dost svéhlavá, takže si dělám co chci, a pokud se to líbí i ostatním, tak jsem velmi polichocena. Spíše se snažím lidi inspirovat, pomoct jim se realizovat.
Svou novou rubriku s rozhovory jsem založila s cílem, že bych ráda své čtenáře inspirovala a ukázala jim méně známé, ale přesto pro mě zajímavé osoby. Tímto rovnou navazuji na mou poslední otázku, kdo je pro tebe inspirací?
Pokud se budeme bavit o inspiraci v tetování, tak tady je pár odkazů na skvělé umělce. (IG: tealeigh, nigrumlunatattoo, pontotattoo, …) Pokud ale budeme brát inspiraci v mém osobním životě, tak je to jednoznačně můj přítel. Myslím, že pokud má člověk svobodu a prostor pro přemýšlení, tak se před ním budou otevírat další a další dveře. Tímto způsobem bych mu ráda poděkovala.
-Děkuji, inspiruješ mě každý den, každým slovem, každým pohledem, děkuji.-
Pokud dovolíš, tak bych ráda čtenářům předala takovou malou radu, když už náš rozhovor končí. Otevřete prosím oči, vše, co je kolem vás, může být inspirací. Otevřete prosím oči a mysl. Ať už děláte cokoliv. Mám trochu totiž obavu z cesty, kterou si lidstvo vybralo, jsme často bezohlední a sobečtí, přestáváme dbát na přírodu, na to, co nám dává život. Tak se prosím inspirujte, usmívejte se, dělejte věci, co vás naplňují. Jsme to totiž my, kdo plodí zlo. Tak už dost. 🙂
Děkuji za rozhovor a za tvůj dodatek. Přeji ti mnoho úspěchů. 🙂
Také děkuji a přeji to samé. 🙂
super rozhovor 🙂
Sarushef blog
Moc děkuju. 🙂